Vypusťte šelmy
6. 5. 2008
Už je to tady... v sobotu 26. dubna dostaly naše kočičí holčičky ztracenou svobodu, i když návrat do přírody měl poněkud dramatičtější podobu než jsme čekali.
V sobotu dopoledne mamka s taťkou pochytali šelmičky (přičemž utržili nemálo škrábanců), nacpali je do přepravek (samozřejmě po delším boji, kdy jednu do bedny zastrčili a druhá jim z ní zdrhla... no jsou to potvůrky), přepravky do auta a jelo se na chatu. Na chatě byly tak vyjukané, že se jim vůbec nechtělo ven, dvě táta doslova z přepravky vysypal, ty to vzaly nejkratší cestou do úkrytu a třetí zůstala v přepravce několik hodin, následně ji táta taky vyndal, načež vyděšená Píšťalka zanedlouho zmizela ze zahrady do nedalekého houští a nebylo po ní ani vidu ani slechu. Takže sobota dopadla zmizením jednoho kotěte a ukrýváním dvou dalších v dřevníku a později pod verandou na prknech. Nežraly, nepily, jenom valily vyděšená očka. Ráno už byly pryč i Mourka s Černou a tak jsme si každý v duchu říkali, jestli přijdou a co vlastně bude...
Celou neděli nic, chodili jsme, volali zmizelou a osamocenou Píšťalku, ale ta se neobjevila a její sestry také ne. Až pozdě večer, když už byla tma, jsem zahlídla nahoře na zahradě černý kožich a dvě svítící kukadla - Černou. Šli jsme za ní, ale okamžitě zmizela kdesi v křoví. Po chvíli se na druhém konci zahrady objevila Píšťalka a hlásila se svým pískáním, díky kterému si i vysloužila jméno, mňoukat asi prostě nikdy nebude. :o) Jak jsme se přiblížili, taky vzala nohy na ramena, Mourina se neobjevila vůbec.
V pondělí ráno jsem odjela zpět do Brna, takže další informace jen zprostředkovaně: další dny už chodily pravidelně večer blíž a blíž, daly si večeři, ale nehltaly nijak hladově, takže buď baští i jinde nebo že by už začaly lovit? Za pár dní se nechaly pohladit a včera večer už prý bylo na zahradě mazlení jako o život. Inu, jsou to naše holky chlupaté. Doufám, že jejich životní příběh bude i nadále šťastný a na podzim z nich budou velké a silné kočky... Ony nám mazlením děkují za pomoc, my jim můžeme poděkovat za nový pohled na kočky, doteď jsme byli zvyklí na klidné domácí kastráty, ale tyhle potvůrky nám teprve ukázaly, zač je toho loket a co je kočičí temperament. Stálo to dost úsilí, nervů a nějaké ty peníze, ale to spokojené předení za to prostě stojí. :o)
V sobotu dopoledne mamka s taťkou pochytali šelmičky (přičemž utržili nemálo škrábanců), nacpali je do přepravek (samozřejmě po delším boji, kdy jednu do bedny zastrčili a druhá jim z ní zdrhla... no jsou to potvůrky), přepravky do auta a jelo se na chatu. Na chatě byly tak vyjukané, že se jim vůbec nechtělo ven, dvě táta doslova z přepravky vysypal, ty to vzaly nejkratší cestou do úkrytu a třetí zůstala v přepravce několik hodin, následně ji táta taky vyndal, načež vyděšená Píšťalka zanedlouho zmizela ze zahrady do nedalekého houští a nebylo po ní ani vidu ani slechu. Takže sobota dopadla zmizením jednoho kotěte a ukrýváním dvou dalších v dřevníku a později pod verandou na prknech. Nežraly, nepily, jenom valily vyděšená očka. Ráno už byly pryč i Mourka s Černou a tak jsme si každý v duchu říkali, jestli přijdou a co vlastně bude...
Celou neděli nic, chodili jsme, volali zmizelou a osamocenou Píšťalku, ale ta se neobjevila a její sestry také ne. Až pozdě večer, když už byla tma, jsem zahlídla nahoře na zahradě černý kožich a dvě svítící kukadla - Černou. Šli jsme za ní, ale okamžitě zmizela kdesi v křoví. Po chvíli se na druhém konci zahrady objevila Píšťalka a hlásila se svým pískáním, díky kterému si i vysloužila jméno, mňoukat asi prostě nikdy nebude. :o) Jak jsme se přiblížili, taky vzala nohy na ramena, Mourina se neobjevila vůbec.
V pondělí ráno jsem odjela zpět do Brna, takže další informace jen zprostředkovaně: další dny už chodily pravidelně večer blíž a blíž, daly si večeři, ale nehltaly nijak hladově, takže buď baští i jinde nebo že by už začaly lovit? Za pár dní se nechaly pohladit a včera večer už prý bylo na zahradě mazlení jako o život. Inu, jsou to naše holky chlupaté. Doufám, že jejich životní příběh bude i nadále šťastný a na podzim z nich budou velké a silné kočky... Ony nám mazlením děkují za pomoc, my jim můžeme poděkovat za nový pohled na kočky, doteď jsme byli zvyklí na klidné domácí kastráty, ale tyhle potvůrky nám teprve ukázaly, zač je toho loket a co je kočičí temperament. Stálo to dost úsilí, nervů a nějaké ty peníze, ale to spokojené předení za to prostě stojí. :o)
Náhledy fotografií ze složky Navráceny do přírody
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář