Radosti a strasti
Přišly svátky, pro nás vysokoškoláky doba relativního klidu, ale taky příprav na zkoušky, ale to tady nebudu rozvádět, samozřejmě bude řeč zase o kočičích miminkách a tentokrát i o Tomíkovi.
Před vánoci mi holčičky (objev: MOUREK BUDE NAKONEC MOURINKA, takže všichni mrňousové jsou holky) předvedly, jakou mají fantazii a estetické cítění, našly kdesi v mé skříni modré klubíčko vlny, které krásně omotaly okolo nohou židlí a stolu v kuchyni, takže jsem ráno vstala, šla do koupelny a v kuchyni parádní modrá pavučina - nevěděla jsem, jestli se smát nebo brečet, nakonec jsem se začala "řezat" smíchy, jsou to výtvarnice, já bych takovou pěknou pavučinu nezvládla. Nicméně zapomněla jsem ji vyfotit, ale věřte, že rozmotávání mi trvalo hodinu.
Pak se ve smečce objevil problém - špinavé uši, u všech včetně dospělých. Takže jsem se vybavila Otifree (olejový roztok na čištění uší domácích mazlíků) a Chronicinem (antibiotické ušní kapky) a denně čistím celé smečce uši a dvakrát denně kapu kapky, u všech jsem problém během týdne víceméně zlikvidovala, akorát Jerry mi dělá starosti, na něj to moc nezabírá, možná budu muset konzultovat s naším veterinářem použití jiných kapek... Zajímavé to bylo s Mourinkou - ta se totiž stále nedá moc chytit, i když dělá pokroky, holka šikovná. Na černošky jsme ušili stahovací pytel z kusu starých džín, ale do toho bychom Mourí nedostali, takže vždycky čekáme, až si lehne na příhodné místo, mamka ji přitlačí k podložce ručníkem, aby neškrábala a pak už drží jak beránek a nechá se bez větších protestů ošetřit.
Svátky byly pro koťata obdobím, kdy se jim každou chvíli někdo mohl věnovat, takže se bavila jak koťata, tak my. Je nádhera pozorovat, jak si spolu hrají jako správné šelmy, kočkují se, honí se mezi sebou i za míčkem, všechno pěkně společně. Pak se najednou uklidní a z šelmiček se stanou malé dámy, které se vám nacpou na klín, pokud ležíte, tak nejlépe na břicho a předou... Včera si ze mě malá černá udělala válendu asi na 2 hodiny a spala jak hadrová panenka, naprosto mi důvěřovala, mohla jsem si ji po sobě posouvat, jak jsem chtěla.
Divoký a neveselý byl Silvestr. Byli jsme zvědaví, jak smečka přežije letošní bouchání všech těch petard a ohňostrojů... U Mourky jsem čekala, že bude možná divoce lítat po bytě, ale vůbec ne, celá smečka někam zalezla a byla celkem v klidu, teda kromě Tomíka, ten měl spoustu starostí sám se sebou, takže se o nějaký rámus nestaral...
K večeru začal být Tomík dýchavičný, po chvíli zavrávoral a upadl, takže jsem zavelela a jelo se na veterinární pohotovost... Myslela jsem si, že to bude od srdíčka, což bývá často, ale doktor ho poslechl, prohmátl a řekl, že srdíčko to nebude, že mu přijde, že má podrážděný žaludek a jestli se něčím nepřiotrávil. Jenže jak máme teď doma smečku, tak všechno potenciálně nebezpečné schováváme, takže to moc nepřipadalo v úvahu. Jediné, co bylo možné, že mu nesedlo rozmražené vepřové, kterého dostal kousíček k obědu, ale to občas dostává a nikdy problém neměl, nám z oběda také špatně nebylo, takže to jsem rovněž víceméně zavrhla, tak vám nevím... Nicméně dostal injekci kortikoidů na to bříško a pro jistotu i tabletku Fortekoru na srdíčko. Doma jsme ho měli donutit zvracet - až budete chtít donutit kočku zvracet, připravte si roztok peroxidu s vodou v ředění 1:1 a šoupněte toho do kočky tolik, kolik bude třeba (nelekněte se, pění to) - já do kocoura dostala necelých 40 ml a byl jen náznak zvracení, takže počítejte tak přes půl deci. Za další hodinu jsme mu měli dát trošku odvaru z heřmánku, aby se naopak žaludek uklidnil a pak do něj teprv vpravit půlku Fortekoru... Zvracení se teda nepodařilo (asi už ani moc neměl co zvracet, heřmánek jsme mu tím pádem také nedali), kocour pořád jen ležel, dýchal stejně, chvílemi hůř, i když už se nepotácel, takže jsem ho nepřetržitě sledovala, byli jsme z toho všichni vedle, já se bála, že o něj přijdu, vypadal v té situaci tak o pět let starší... Byl několikrát čurat, ale nemohl si přičapnout, takže čural mimo bedýnku, což by nevadilo, ale mnohem víc mě trápilo, že na to množství vyloučených tekutin odmítal pít a co jsem do něj dostala stříkačkou, to vyslintal... Celou noc jsem s ním byla vzhůru, šla jsem spát po 26 hodinách bdění na Nový rok v jedenáct. Nicméně nad ránem se jeho stav zlepšil, bříško se začalo uklidňovat, dopoledne jsme do něj dostali trošku vody navoněné želé z konzervy, odpoledne už se malinko najedl a i napil (sláva!) a od té chvíle se jenom lepší, začal se zase zajímat o okolí a nadávat mrňatům :o)). Před chvílí si přišel pro druhou snídani, rekonvalescent můj milovaný...
Ještě jeden, tentokrát milý postřeh... Jak tak Tomík bezvládně ležel a chrčel, tak kolem něj chodily černošky, předly a chtěly ho olizovat, ze začátku se marod nezmohl ani na to, aby na ně zavrčel, jenom tak mrsknul ocáskem a podíval se na mě těma svýma žalostně ustaranýma očičkama, pochopila jsem - koťata pryč... takže jsme celou noc probděli zavření v mém pokoji, Tomík se snažil usnout, ale dařilo se mu vždycky maximálně na pár minut, až nad ránem padl únavou a usnul tak tvrdě, že jsem si říkala, že je zle, mrskal sebou (naštěstí jenom ze sna, hihi, ten mi dal), tak jsem ho raději probudila, usnul za chvíli celkem klidným spánkem. Pak šel zase čurat a jak se dostal mezi koťata, začaly se slečny opět dožadovat přízně a chtěly ho opečovávat, jsou to naše malé zdravotní sestřičky. To už se ale Tomík trošku vzchopil a zabručel na ně, pochopily a po chvilce odešly. Teď už spolu zase baští z misky, ale jinak Tomík dělá drahoty a odhání je od sebe, i když možná už ne tolik jako dřív... Naštěstí tedy všechno dobře dopadlo a kompletní smečka vám může popřát šťastný a veselý rok 2008!
