Co je nového?
12. 12. 2007
Tak jsem zase byla na víkend doma, takže můžu přihodit pár řádek, jak pokračujeme. Sotva jsem přijela, praštilo mě do očí, jak mrňousové za ty dva týdny vyrostli - no jako z vody... nebo spíš z granulí?
Koťata si mě ze začátku moc nevšímala, já se jim zatím nestihla pořádně dostat pod kůži, když se vidíme tak málo, takže mourek je vůči mně pořád ostražitý, nicméně určitě je pořád mazlivější, ale i drzejší... Vleze všude, kam se dá, vylíže kdejaký talíř nebo pánev - kdyby mu k tomu člověk dal příležitost - a jeho sestřičky přeci nemůžou zůstat pozadu, že ano? Takže doma je zapotřebí ostražitosti (prťata by si občas kousla i do elektrického kabelu, tady už končí legrace - kdo má podobný problém, může zkusit potřít kabely vodou s pepřem - ale pozor, ať nepřijdete k úrazu sami!), všechno hned uklízet...
Po pár hodinách si černé holčičky jakoby vzpomněly, kdože jsem a malá se přišla mazlit - co mazlit, to nebylo normální mazlení, ta malá byla jako v tranzu, seděla mi na břiše, hlavičku zdviženou nahoru, ťapala tlapkama, předla a koukala kamsi do neznáma, ale v těch očičkách bylo vidět štěstí, že někoho mají a jsou v teple a bezpečí.
Večer si pak špunti svorně zařádili (jako každý den, a úplně nejlépe ve chvíli, kdy jdeme spát), můžu říct, že takovou kočičí akrobacii domácí škrábadlo ještě nezažilo, lepší podívaná jak televize, budou z nich pěkní fotbalisti a stromolezci.
Druhý den ráno mě pobavila, když ležela na posteli kousek za zadkem Jerryho a začala se mu rochnit čumáčkem na ocásku, Jerry začal tichounce hučet, že se mu to nelíbí, malá najednou zvedla hlavu a PŠÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍK, asi jí nějaký chloupek vlezl do nosu :o)). Jerry sebou samozřejmě škubnul a zasyčel, ohnal se po ní (bez drápků), ale netrefil, tak se malá sbalila a šla za mnou :o).
Jinak stále řešíme u větší černošky průjem, musím na to něco vymyslet, možná dojde i na odběr nějakých vzorků na vyšetření nebo budu zkoušet, čím to je, že by nesnášenlivost na nějakou složku krmiva? Uvidíme...
Koťata si mě ze začátku moc nevšímala, já se jim zatím nestihla pořádně dostat pod kůži, když se vidíme tak málo, takže mourek je vůči mně pořád ostražitý, nicméně určitě je pořád mazlivější, ale i drzejší... Vleze všude, kam se dá, vylíže kdejaký talíř nebo pánev - kdyby mu k tomu člověk dal příležitost - a jeho sestřičky přeci nemůžou zůstat pozadu, že ano? Takže doma je zapotřebí ostražitosti (prťata by si občas kousla i do elektrického kabelu, tady už končí legrace - kdo má podobný problém, může zkusit potřít kabely vodou s pepřem - ale pozor, ať nepřijdete k úrazu sami!), všechno hned uklízet...
Po pár hodinách si černé holčičky jakoby vzpomněly, kdože jsem a malá se přišla mazlit - co mazlit, to nebylo normální mazlení, ta malá byla jako v tranzu, seděla mi na břiše, hlavičku zdviženou nahoru, ťapala tlapkama, předla a koukala kamsi do neznáma, ale v těch očičkách bylo vidět štěstí, že někoho mají a jsou v teple a bezpečí.
Večer si pak špunti svorně zařádili (jako každý den, a úplně nejlépe ve chvíli, kdy jdeme spát), můžu říct, že takovou kočičí akrobacii domácí škrábadlo ještě nezažilo, lepší podívaná jak televize, budou z nich pěkní fotbalisti a stromolezci.
Druhý den ráno mě pobavila, když ležela na posteli kousek za zadkem Jerryho a začala se mu rochnit čumáčkem na ocásku, Jerry začal tichounce hučet, že se mu to nelíbí, malá najednou zvedla hlavu a PŠÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍK, asi jí nějaký chloupek vlezl do nosu :o)). Jerry sebou samozřejmě škubnul a zasyčel, ohnal se po ní (bez drápků), ale netrefil, tak se malá sbalila a šla za mnou :o).
Jinak stále řešíme u větší černošky průjem, musím na to něco vymyslet, možná dojde i na odběr nějakých vzorků na vyšetření nebo budu zkoušet, čím to je, že by nesnášenlivost na nějakou složku krmiva? Uvidíme...
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář