K jako kastrace...
Tak jsme dodrželi slovo a na Velký pátek naše "miminka" absolvovala kastraci, přesněji řečeno ovariektomii. Narkóza byla bezproblémová, samotná operace také, potvůrky se začaly budit mnohem dřív, než jsem zvyklá u našich kocourů. Že by ta polodivoká krev měla lepší metabolismus?
Probouzení z narkózy bylo rychlé, ale jinak celkem obvyklé - motání se, zvracení... Na operační ranku čítající všeho všudy dva stehy holky dostaly ještě "pojistku" - přišitý smotek gázy, aby se na vlastní ránu nedostaly... No, pojistku si vykousaly všechny do druhého dne, ale steh na kůži už je zřejmě tak neprovokoval, protože ho naštěstí nechaly být. Píšťalka zákrok snášela relativně nejhůř, v sobotu se nechtěla nechat zvednout ani sáhnout na bříško, syčela na jak na svoje sestry, tak na nás, ale od toho incidentu, kdy visela za nohu, je prostě labilnější než ty dvě starší, už jsme si zvykli.
Mourina s Černou již druhý den měly normální náladu, mazlily se, Mourina dokonce v neděli už řádila s Tomíkem, jako kdyby žádné stehy neměla...
U veterináře jsme ještě konzultovali chronický zánět oka u Píšťalky, dostali jsme Prednison, tak bude naše mimi baštit tabletky rozdrcené v konzervě, snad to zabere, údajně se takto někdy projevují autoimunitní onemocnění.
To je tak všechno co mě napadá, ale vlastně ještě jedna věc, malá kulišárna naší Mouriny, ještě před kastrací...
Mamka napustila v kuchyni dřez a potopila do něj lahve od okurek, aby se z nich odmáčely etikety. Když přišla do kuchyně, spatřila Mourinu stojící ve dřezu, po břicho ve vodě... Jak Mourina spatřila mamku, vypálila ze dřezu a... jistě si dovedete představit tu potopu v kuchyni... No jo, občas by potřebovaly vyprášit kožich, potvůrky. Anebo spíš konečně dostat svobodu, aby mohly řádit venku na stromech. Jenže - březen, za kamna vlezem, duben - ještě tam budem... Co vy na to, holky?